Fejk je fake, škoda... Aneb Petře, vraťte hroší kůži...!

čtvrtek 7. červenec 2011 16:23

Je pozoruhodné, jak se prostorem a časem plíží různá slova... Na dlouhou dobu se ztrácejí, pak se zase nečekaně vynořují... Třeba slovo lynč... Poslední dobou se jím ohání kdekdo napravo nalevo a kdo nebyl „lynčován v mediální kampani“, jako by ani nebyl...

Nedávno tenhle expresívní výraz začal používat Petr Fejk... Bývalému učiteli češtiny, manažerovi hudebního klubu, mediálně úspěšnému řediteli ZOO, řediteli České národní budovy v New Yorku a ombudsmanovi státních (a ztrátových) Českých drah se nelíbí, že média zveřejnila jeho plat (cca 240 000 Kč) a konkurenční doložku (cca 2,5 milionu), přičemž komentáře to hodnotí jako přemrštěné částky, s čímž značná část veřejnosti souhlasí.

Slovo lynč definuje situaci, kdy je „rozsudek“ vykonán bez možnosti obhajoby a bez řádného soudu. V době, v níž žijeme, je ovšem nemožnost obhajoby nemožná, vždy je tu přinejmenším internet. S Petrem Fejkem jsem za poslední dny navíc četl dva velké rozhovory v časopisech nebo přílohách a viděl jej několikrát mluvit v televizi. Nedá se prostě říct, že by byl „zbaven možnosti obhajoby“...

Samostatnou kuriozitou je čím dál častěji používaný termín „mediální kampaň“...  Výraz kampaň předpokládá, že jde o koordinované, řízené jednání... Řadu novinářů znám osobně a dost dobře si nedovedu představit, že by byli ochotní a schopní psát podle zadání... A zadání koho...? Svobodných zednářů...? Iluminátů...? Plzeňské mafie...? Zahrádkářů Praha 4...? Celé to vždy připomíná hlavně dávný dětský výkřik „Mamííí, nikdo mě nemá rááád...!“

Ale zpět k Petrovi Fejkovi... Z jeho argumentace vzniká zvláštní dojem kruhu...

MFD:
Několikasettisícový plat vás tedy nezaskočil.

FEJK:
Z mého pohledu to bylo vyvážení toho, že vstupuju na horkou půdu. Měl jsem dobrou pověst a riskoval jsem, že o ni přijdu. Každý, kdo kdy vlezl do Českých drah nebo podobných podniků se špatnou, postsocialistickou nálepkou a měl přinést změnu, skončil zdehonestovaný.

MFD:
Litujete toho, jak to dopadlo?

FEJK:
Nelituju. To riziko tam bylo a vyplnilo se. Ale přijde mi nefér, že mi teď lidé vytýkají výši platu, protože bez toho bych tu práci nevzal.

MFD:
Vytýkají vám výši platu v zadluženém podniku v době, kdy celá země čelí šetření.

FEJK:
Ale můj plat odpovídal tomu, jaké jsou v Českých drahách platy na úrovni vyššího středního managementu.

MFD:
A nepřišlo vám nemorální, že vám dráhy takovou nabídku vůbec udělaly? Jako by vám chromý nabídl svoji berli.

FEJK:
Z jejich strany to byl obchodní krok. Chtěly po mně velké výsledky.

MFD:
Jaké konkrétně?

FEJK:
To je strašně těžké shrnout do jedné věty.

Čili Petr Fejk ničeho nelituje a peníze mu přijdou přiměřené, protože jsou kompenzací za (v době podpisu smlouvy zatím jen potenciální) ztrátu pověsti... Ale přece PRÁVĚ ty peníze, respektive jejich výše, jej o pověst připravily...! Dost specifický druh kruhové obrany...

Skoro to vypadá, jako by Petr Fejk fatalisticky počítal s tím, že protože vstoupil na „horkou půdu“, někdo na něj dříve nebo později stejně vytáhne dávný sex s nezletilou žákyní nebo dlouholetý vztah s lední medvědicí...

Přitom si zjevně uvědomoval, že do Českých drah přichází jako marketingový maskot, který má za úkol objevovat se v médiích a vytvářet dojem asertivního fotogenického drsoně v nejlepších letech, před nímž žádný špinavý nádražní záchodek neobstojí... Tak trochu další díl Krokodýla Dundee...

MFD:
Které zkušenosti vás kvalifikovaly pro práci ombudsmana?

FEJK:
Zkušenosti dlouholetého manažera ve veřejných službách. A z toho vyplývající veřejná autorita. První měsíce to také tak fungovalo. Věci, o které jsem se začal zajímat, najednou šly.

MFD:
Dejte mi příklad.

FEJK:
Třeba v Domažlicích na nádraží byla skládka, na kterou si stěžovali cestující. Zavolali jsme tam a za pár dní se začala odklízet. Ani jsem nemusel dávat tolik síly a manažerského umu k tomu, aby se věci po letech rozhýbaly, kolikrát stačilo jen to, že jsem o ně projevil zájem. Takhle funguje autorita.

MFD:
Jak se to změnilo po zveřejnění platu?

FEJK:
Nejdřív mi říkali: „Pane Fejku, vy jste to dokázal v ZOO, jezdím tady v Domažlicích a je tam pořád bordel. Věřím, že vy s tím konečně něco uděláte.“ A pak: „My jsme vám věřili, ale teď vidíme, že myslíte jen na peníze. Berete nehorázný plat za nic, žijete si ze státního. Jste zloděj...“ Když na titulní straně bulvár hlásá, že našel největšího parazita za státní peníze, už většině lidí nevysvětlím, že jsem na začátku nějakého projektu, že jsem přišel pracovat a aby počkali na výsledky. Za tři měsíce dokážete změny jen nastartovat, ale jsem si jistý, že za rok by se můj plat obhajoval už snadněji.

Proč si tedy o takový plat neřekl až za rok...?!

Musím říct, že kromě toho „základního“ mi všichni ombudsmani přijdou jen jako lepší či horší marketingové projekty...  Základní, státní ombudsman je jasný a logický – má to být „poslední instance“ pro lidi, kterým stát nebo soudy upírají, co jejich jest... A ombudsman je od toho, aby vahou své autority upozorňoval na případy porušování a nedodržování zákonů a monitoroval celý proces...

Je z podstaty nezávislý a nemusí nikde škemrat, aby se někdo choval, jak by se jemu líbilo... Prostě upozorňuje na legislativní a procesní chyby a vynucuje jejich nápravu... Nepochybuju přitom, že přestože jeho aktivita může daleko zásadněji ovlivnit lidské životy, jeho plat je řádově menší...

Naproti tomu firemní ombudsman je nonsens... Kdyby nic jiného, je to otázka pravomocí... Ty jsou v každé normální firmě logicky rozdělené a třeba výrobní ředitel přesně ví, co spadá do jeho kompetence, stejně jako obchodní ředitel, marketingový ředitel a kdokoliv jiný... Ombudsman do toho ovšem systémově nezapadá, protože vždy zasahuje do kompetencí a finančních a organizačních pravomocí někoho jiného...

Zjednodušeně by se to dalo vidět tak, že co jsou odbory pro zaměstnance, mohl by být ombudsman pro zákazníky... Jenže odbory (ať už si o nich člověk myslí cokoliv) jsou na vedení nezávislé, kdežto ombudsman v daném pojetí je jen jedním z manažerů...

Ale zpět k Petrovi Fejkovi... Z rozhovoru, ze kterého cituju, vyplývá, že si stále odmítá připustit skutečný stav věcí... Jestliže v Domažlicích nedávno někdo po jeho telefonátu nechal uklidit skládku, stalo se to proto, že v té době ještě nebyla veřejně známá výše jeho platu... Dnes by příslušný nádražák s největší pravděpodobností lopatou nehnul a kdyby byl prudší a pohotovější povahy, poslal by ho v rámci telefonního hovoru rovnou někam... A žádný „manažerský um“ by Petrovi Fejkovi nebyl nic platný...

Jsou různé typy kariér a různé druhy osobností... Například u Petra Žaludy, ředitele Českých drah, mám spíš než jakékoliv jeho lidské vlastnosti tendenci vnímat jeho celkovou materiální i lidskou odpovědnost a jeho vysoký plat mě nešokuje...

Petra Fejka jsem se naučil vnímat jako „kovboje“... Jako někoho, komu jde primárně vždy o věc – a až sekundárně o hmotné statky... V roli ředitele ZOO měl můj respekt... Stejně tak jsem oceňoval, že bez vytáček pojmenovával svůj pobyt v New Yorku jako neúspěch... Připomínal mi Václava Marhoula, ale jsou to dva různí lidi...

Tomáš Roreček

wlQiEJMPfmaBbFWzuAfTpVpDIzjDCOL11:2224.7.2011 11:22:05
voboraPane Jirasku20:077.7.2011 20:07:41
fslimProč?19:267.7.2011 19:26:56
NaďaKupodivu to18:597.7.2011 18:59:56
Milan JirásekMyslím si, že trochu , ne to je málo,17:597.7.2011 17:59:33

Počet příspěvků: 5, poslední 24.7.2011 11:22:05 Zobrazuji posledních 5 příspěvků.

Tomáš Roreček

Tomáš Roreček

O písňových textech, o reklamě, o fotkách, o knížkách, o společnosti ... a vůbec.

Vystudoval jsem češtinu na UP Olomouc a DAMU (režie, dramaturgie). Jsem kreativní ředitel reklamní agentury AG Geronimo a taky textař (mj. pro skupiny Chinaski a Kryštof). Fotím, především street dokument.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy