Paris 5

pondělí 24. říjen 2011 15:25

Dalších pár fotek z Paříže... (+ postupně přidávané texty)

S časem je to jak s tulipánem...
Vonívá do prostoru
jak ty co nikdy nedostanem...
Ty od vedlejších stolů...

Cokoli... I šutry
mají svoje sútry...
Že nemluví stromy...?
To je hrozný omyl...!

Lidí je už jako máku...
Ještě mnohem víc je ptáků...
Čí je tedy země...? Čí...?
Nejvíc nejspíš - mravenčí...

Když už nevíš co a jak
vymysli si že jsi pták...
Vymysli si perutě
než tě pošlou na kutě...

Samotná nikdy netanči...
Protékej mezi prsty...
Jak vlci v rouše beránčím...
Jako žár jejich srsti...

Co se má stát se stane...
A stane se to samo...
Až se noc smíchá s ránem
splyne i NE a ANO...

Potkali jsme smutek...
Říkal že by utek...
Jenže s kým a kam...?
A odkud to znám...?

V Paříži Římě Soči
potkáš stejné oči...
V Berlíně Rize Praze
hledí stejně naze...

Potkali jsme nejistotu...
Plížila se podél plotu...
Cítila se nejistá
jako v base basista...

Pojď budeme slaní...
Jak hřbitovní paní...
Jak za bouří mysy...
Jako kdysi...

Svírá se škvíra
co zbyla pro mou hlavu...
Nechci už nic...
Jen právo na únavu...

Proč sakra mají můj kapitáne
vždycky ti hříšní víc sil...?
Jak to že anděl vždycky usne
když ďábel sotva oko zamhouřil...?

Zrušit
poslední z tajných kont...
Zmizet
za první horizont...

Byla jsi holí
v rukou slepce...
Cukrem a solí
kdesi v lebce...

Tohle je tajný song...
Song o tom že jsou smutky věrný...
Song jako Luis Armstrong...
Úplně stejně černý...

Každý příběh má vždycky svůj háček...
A každý tak hezky začíná...
Žil byl jednou jeden zmrzlináček...
Žila byla jedna zmrzlina...

Čas neléčí...
Čas amputuje...
A proto tu je...?
Proto tu je...

I ráj je cela...
Žádný mír...
Temných snů těla
zrádný vír...

Bylo to neúprosně nahý...
Byl to apríl i Valentýn...
Bylo to jak do mléčný dráhy
nalít černých děr terpentýn...


Jsou hlavně malý role...
Zítřek vzal barvu cole...
Karty jsou rozdaný...
Je dávno po tombole...

Původně
to byl řádný muslim...
Pak propad
kolečkovým bruslím...

Potkali jsme kohokoli...
Vprostřed měst... Anebo polí...
Neměl tvář... Mobil... Adresu...
Následně zmizel do lesů...

I v šatech
jakoby nahatá...
Klíč v zámku
v třináctých komnatách...

Potkali jsme ovce...
Znaly citoslovce...
Ne však jména podstatná...
Ta prý nejsou nic platná...

Bylo to jako hladit břity...
Bylo to jak dna lahví vín...
Zůstane jen to neurčitý...
Byl to jen útěk do lavin...

Bylo to jako krupobití
kterému vtančíš do cesty...
Bylo to jako klubko nití
ze šatů smutné nevěsty...

Království za fáro...
Za naše plány zcestný...
Za oheň a cigáro...
Dokud to není trestný...

 

 

 

 

Potkali jsme kruh...
Říkal že i bůh
chodí pořád v kruzích...
Jako všichni druzí...

 

Ráno je polibek...
Jen níž a dozadu...
Ráno je F.L. Věk
v mongolském překladu...
:)

Tomáš Roreček

Tomáš RorečekJá zase na vašich článcích... :)16:5225.10.2011 16:52:21
George NovotnyKarma20:1924.10.2011 20:19:07
Marek TrizuljakSeriál z Paříže je super!16:3924.10.2011 16:39:21
jahodová emaFotky Tomáše Rorečka.16:1324.10.2011 16:13:12

Počet příspěvků: 4, poslední 25.10.2011 16:52:21 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.

Tomáš Roreček

Tomáš Roreček

O písňových textech, o reklamě, o fotkách, o knížkách, o společnosti ... a vůbec.

Vystudoval jsem češtinu na UP Olomouc a DAMU (režie, dramaturgie). Jsem kreativní ředitel reklamní agentury AG Geronimo a taky textař (mj. pro skupiny Chinaski a Kryštof). Fotím, především street dokument.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy